Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist


STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky
výbor petiční
V Praze dne 9.10.1997

 

P E T I C E

ve věci návrhu poslankyň Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona,

kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/64 Sb., o rodině,

ve znění zákona č. 132/82 Sb., a zákona č. 234/92 Sb. a některé další zákony

- sněmovní tisk 128 -

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

k projednání výše uvedeného návrhu zákona dovolujeme si Vám ve veřejném zájmu doporučit následující pozměňovací návrhy :

k bodu 16 : Ustanovení § 25 stávajícího zákona, podle něhož je soud při rozvodu povinen zjistit příčiny, které vedly k vážnému rozvrácení manželství a svá zjištění uvést v odůvodnění rozhodnutí, doporučujeme zachovat, a to jako zdůraznění stále platného veřejného zájmu na stabilitě manželství a rodiny a tím výchovných poměrů nezletilých dětí, který je v praxi bezpochyby vyjadřován v nemalé míře právě soudními rozhodnutími. Ustanovení § 25 má své preventivní účinky a je zcela funkční a v souladu se základními zásadami zákona o rodině i po jeho navržené novelizaci.

 

k bodu 18 : Ve znění ust. § 27 doporučujeme změnu terminologie styku rodičů s dítětem za podíl rodičů na výchově dítěte. Změna terminologie tohoto právního institutu lépe vyjádří veřejný zájem na zachování výchovného vlivu obou rodičů i po rozvodu manželství a zvýrazní význam oboustranné rodičovské výchovy a péče pro zdravý vývoj dítěte v souladu s článkem 32 Listiny základních práv a svobod. Styk rodičů s dítětem - tedy výchova a péče o dítě v tuto dobu - je bezesporu nejen právem, ale i povinností každého rodiče vůči dítěti. Jak také uvádějí i předkladatelky novely zákona, styk dítěte s tzv. druhým rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, je v současnosti v mnohých případech velmi problematický. Podle našich poznatků je to i z důvodu liknavého a přezíravého postoje orgánů péče o děti a soudů k řádnému zajišťování potřeb a práv dítěte. Uvedená změna terminologie se zřetelným smyslem právní úpravy by proto vedla nejen rodiče, ale i příslušné orgány k žádoucímu jednání. Ustanovení § 27 by bylo změněno takto :

㤠27

(1) Dohoda rodičů o jejich podílu na výchově dítěte nepotřebuje schválení soudu.

(2) Soud však podíl rodičů na výchově dítěte upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči v podílu na výchově dítěte, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, lze považovat za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud podíl rodiče na výchově dítěte omezí nebo jej i zakáže.“

Změna terminologie by nepřinesla komplikace ani z hlediska soudní praxe. Výrokem rozsudku lze v případě absence dohody rodičů podíl rodiče na výchově stanovit velice snadno. Například :

„Nezletilá Jana A. se svěřuje do výchovy matky.

Otec je oprávněn a povinen podílet se na výchově nezletilé každý sudý týden v roce vždy od pátku 16.00 hodin do neděle 18.00 hodin, každý lichý týden v roce vždy v pondělí, středu a čtvrtek od 14.00 hodin do 19.00 hodin.

Dále v době jarních školních prázdnin každý sudý rok od ...... „

 

Doporučujeme rovněž do zákona nově zavést institut úpravy styku dítěte s dalšími osobami, zejména s prarodiči a sourozenci, kteří se např. před rozvodem podíleli na jeho výchově a po rozvodu je jim ve vzájemných vztazích - chráněných Úmluvou o právech dítěte také - bráněno, a to zařazením nového odst. 4 k ustanovení § 27 nebo dalšího odstavce k ustanovení § 32 nebo 33, v tomto znění :

„( . ) Vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud upraví styk dítěte s dalšími osobami, zejména s prarodiči a sourozenci.“

 

k bodu 23 : Ustanovení § 32 odst. 2 stávajícího zákona o rodině, podle něhož rodiče mají být osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem, doporučujeme zachovat, neboť jeho znění se překonané být nezdá, a to ani z hlediska ideologického. Naopak, citované ustanovení je vhodným vodítkem pro stanovení kritérií při posuzování kvality výchovy a výchovných předpokladů, např. pro určení, komu bude dítě svěřeno do výchovy.

 

k bodu 25 : Navrhovaný nový odstavec 3 § 33 doporučujeme doplnit o slovo „svobodně“ takto :

„Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby. Má právo být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.“

Má-li být navržené nové ustanovení skutečně v souladu s článkem 12 Úmluvy o právech dítěte, potom je nezbytné, aby kladlo důraz na svobodné názory dítěte. Děti velice snadno podléhají různým manipulacím a nátlakům a proto zejména v krizových rodinných situacích v době rozvodu a rozchodu rodičů se spory o výchovu dětí a styky s nimi, je běžným průvodním jevem, že jeden z rodičů, nebo oba navzájem, děti k různým projevům „jejich vůle“ bezohledně nutí. Již v současné rozvodové praxi je téměř pravidlem, že při sporu rodičů o budoucí výchovu dítěte, ten rodič, jehož morální kvality jsou spornější, dítě cíleně ovlivňuje, korumpuje nebo citově vydírá (toleruje jeho špatné chování či účast v závadové partě, nechuť k plnění školních povinností a domácích prací, sledování nevhodných televizních programů a pod.), jen proto, aby dítě, bude-li dotazováno, vyjádřilo svůj - předem již prefabrikovaný - názor a preferenci jednoho z rodičů.

Důvodová zpráva k zákonu by také dle našeho názoru měla obsahovat upozornění na negativní důsledky pro další psychický vývoj dětí, pokud mají rozhodovat o tom, s kým by chtěly žít po rozvodu rodičů. Na škodlivost takové praxe poukázal např. prof. R. A. Warshak, přední odborník na porozvodovou péči o děti, ve své publikaci Revoluce v porozvodové péči o děti (Portál, 1996), vydané také jako metodický materiál Ministerstvem práce a sociálních věcí.

 

k bodu 32 : V nově navrženém znění § 41 odst 2 s výčtem subjektů, jejichž pomoci jsou rodiče i děti oprávněni se dovolat, doporučujeme za slova „a orgánů obce“ vložit část věty „i nestátních subjektů, působících v sociálně právní ochraně“.

Dosavadními právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení je upravena také činnost nestátních subjektů. Má tak být i podle připravovaného zákona o sociálně právní ochraně dětí, přičemž v souladu s obecným zdůrazňováním významu občanské společnosti stát nemalou měrou činnost nevládních organizací a jejich zařízení podporuje i finančně. Z těchto důvodů je proto žádoucí, aby i nestátní subjekty působící v sociálně právní ochraně dětí byly zákonem zavázány potřebnou pomoc poskytnout a i tímto způsobem byla jejich činnost zakotvena v právním řádu.

Ve znění nově navrženého odstavce 3 § 41 doporučujeme termín „blaho dítěte“ nahradit slovy „zabezpečení potřeb dítěte“ takto :

„(3) Cílem sociálně právní ochrany je zabezpečení potřeb dítěte.“

Termín „blaho dítěte“ je velmi neurčitý a v praxi svádí k různým subjektivním a účelovým výkladům. Naproti tomu potřeby dítěte lze pro každé jeho věkové období stanovit poměrně přesně, a to i s přihlédnutím k jeho konkrétní rodinné či osobní situaci.

 

k bodu 44 : V navrhované nové úpravě oprávnění a povinností orgánů sociálně právní ochrany doporučujeme změnit ust. § 48 odst. 2 takto :

„Při výkonu sociálně právní ochrany jsou příslušné orgány povinné zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.“

Jak vyplývá i z výše uvedeného, znění navrhované předkladatelkami přesně nevystihuje podstatu a smysl článku 12 Úmluvy o právech dítěte, který chrání a upřednostňuje pouze svobodné názory dítěte. Vzhledem k tomu, že na manipulativních praktikách vůči dětem (velmi výstižně jsou popsány v publikaci R. A. Gardnera Syndrom zavrženého rodiče, vydané v českém překladu Ministerstvem práce a sociálních věcí) se kromě nezodpovědných rodičů nezřídka podílejí i stávající orgány péče o děti či někteří „odborníci“, je podle našeho názoru žádoucí zvýraznit také povinnost státu zabezpečit dítěti možnost svobodného projevu bez jakýchkoliv nátlaků, která vyplývá z Úmluvy o právech dítěte.

 

 

Zmocněnci sdružení :

 

MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc. Ing. Jiří Kohutka

 

Oldřich Mezl Luboš Patera

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.