Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Doplnění podnětu


Kancelář veřejného ochránce práv
Údolní 39
602 00 Brno

paní Anna Šabatová
zástupkyně veřejného ochránce práv

Sp.zn.: 3131/2001/VOP/AŠ

13. 8. 2001


PETICE


Věc: Zpráva o diskriminaci a porušování lidských práv č. 4 - doplnění podnětu



Vážená paní Šabatová,

na základě Vašeho dopisu ze dne 18. 6. 2001 doplňuji podnět veřejnému ochránci práv, uvedený v bodě 6. naší petice ve věci nezl. P. T., nar. ....1995, a jeho otce pana P. T., bytem Praha 3, Perunova 1110/4.
K zastupování pana T. přikládám plnou moc ze dne 18. 7. 2001, kterou udělil našemu sdružení, popř. přímo mé osobě.

Požadavek, aby veřejný ochránce práv prověřil schopnost Městské části Praha 3 a Magistrátu města Liberce (za omylem puvodně uvedený Okresní úřad Liberec se omlouvám) vykonávat řádně sociálně-právní ochranu nezletilých dětí, vychází ze skutečnosti, že i tyto orgány se na bezpráví páchaném na nezl. P. T. a jeho otci podílejí. Oba uvedené orgány vykonávaly a vykonávají v ruzných soudních řízeních ve věci péče o nezl. P. T. kolizní opatrovnictví. Tento právní institut není právními předpisy upraven tak, že by opatrovník měl pasivně přihlížet hanebnostem rozvádějících se matek obecně, konkrétně pak paní A. T., ale proto, aby opatrovník využíval dostupných právních prostředku - včetně procesních práv účastníka konkrétního soudního řízení - k ochraně zájmu a práv opatrovaného dítěte. O žádném z výše uvedených orgánu státní moci, která podle Ústavy slouží všem občanum - jak Vám jistě nemusím připomínat - se však nedá říci, že by naznačeným zpusobem postupoval.
Přestože oběma orgánum bylo dostatečně dlouho známo, že matka nezletilého Petra systematicky brání jeho pravidelným osobním kontaktum s oběma rodiči (Úmluva o právech dítěte, čl. 9 odst. 3), a to i poté, kdy byl styk P. s otcem upraven předběžným opatřením soudu, nevyužily svých oprávnění k nápravě tohoto protiprávního stavu. Nepodávaly tedy návrhy či podněty příslušnému soudu, aby styk nezletilého P s otcem upravil a pokud se tak stalo, aby jej vynutil v řízení o výkon rozhodnutí; jde o oprávnění, resp. povinnosti podle §§ 10 a 14 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (upravené i v předchozích právních předpisech pro jejich činnost) a § 178 občanského soudního řádu.
V téže situaci a zejména pak tehdy, kdy samy tyto orgány hodnověrně zjistily a panu T., jeho matce i soudum sdělovaly, že nezl. Petr se s matkou nezdržuje na udávané adrese v Liberci (viz také přiložená písemná vyjádření Magistrátu v Liberci v přílohách č. 1 až 3) a jeho faktický pobyt je neznámý, tak jako kvalita jeho výchovného prostředí, nepožádaly státní policii o pátrání po nezletilém (Policie vyhlašuje celostátní pátrání; každý má právo obrátit se na policistu a policejní útvary se žádostí o pomoc - §§ 2 a 43 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii české republiky), nevyužily oprávnění k uložení výchovných opatření ve smyslu § 13 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a § 43 zákona o rodině, tedy ani nenapomenuly matku nezletilého P., která narušovala a narušuje jeho řádnou výchovu, a nestanovily nad ním dohled, a nepodaly ani návrh nebo podnět soudu, aby tak učinil on.
V situaci, kdy matka nezletilého P. výslovně orgánum sociálně-právní ochrany dětí odmítla sdělit, kde se nezl. P.nachází (viz např. příloha č. 1, lze předpokládat, že tento její postoj přetrvával i v době pozdější, po účinnosti zákona o sociálně-právní ochraně dětí), tzn. nesplnila svou povinnost spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmu a práv svého dítěte a umožnit návštěvu zaměstnance tohoto orgánu v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, ve smyslu ust. § 53 odst. 2 písm. a) a c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, nepodaly oznámení o přestupku podle § 28 odst. 1 písm. f) zákona čNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.
Přes opakované žádosti pana P. T. neposkytli mu jakoukoliv pomoc při výkonu jeho rodičovských práv a povinností k nezl. P., ačkoliv je to podle ust. § 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí jejich povinností a také dříve platné právní předpisy tuto jejich povinnost upravovaly.

Z těchto skutečností je zřejmé, že jmenované úřady ve věcech týkajících se nezl. P, T. a jeho otce pana P. T. jednají, resp. jsou nečinné v rozporu s právem, jejich jednání, resp. nečinnost neodpovídá principum demokratického právního státu a dobré správy (podle již zmíněné Ústavy je česká republika údajně právním státem založeným na úctě k právum a svobodám člověka a občana!).
Doporučujeme proto veřejnému ochránci práv, aby v rámci svého šetření ve smyslu ust. §§ 15 a 16 zákona č. 349/1999 Sb., požadoval od příslušných /ne/zodpovědných úředníku a úřednic odpovědi a vysvětlení, proč uvedená oprávnění při výkonu svých pravomocí nevyužili a proč nesplnili své povinnosti vyplývající z jejich pravomocí.


Jak jste správně pochopila z naší Zprávy, vážená paní Šabatová, potřeba řešit určité modelové situace systémově skutečně existuje, proto také naše Zpráva kromě požadavku, aby uvedená věc byla jako modelový případ projednána Radou vlády čR pro lidská práva (mimochodem, ačkoliv mezi slušnými lidmi se odpovídá i na obyčejný dopis, slovutná Rada pro lidská práva občanum neodpovídá ani na petici) obsahovala také požadavek, aby veřejný ochránce práv prověřil metodiku řízení orgánu sociálně-právní ochrany dětí Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to zejména v souvislosti s výkonem kolizního opatrovnictví a dalších pravomocí a povinností těchto orgánu při rozvodových a porozvodových sporech o výchovu nezletilých dětí. K Vašemu sdělení, že nemáte jako instituce dostatek podkladu dokládajících existenci systémového nedostatku, se Vám několik podkladu pokusím předestřít:

1)
Jak bylo výše uvedeno, dva orgány tzv. sociálně-právní ochrany dětí zcela shodně neučinily nic, aby se alespoň náznakem pokusily ochránit základní zájmy a potřeby (blaho, chcete-li) a základní ústavně zaručená práva (jejich výčet viz část IV. naší Zprávy) jimi tzv. ochraňovaného a opatrovaného dítěte, a aby se alespoň náznakem pokusily splnit povinnost pomoci rodiči dítěte (podle přirozenosti, zdravého rozumu a dosud ještě i podle právních předpisu je v českém právním státě rodičem i otec). Berte proto laskavě tuto informaci také tak, že je minimálně vysoce pravděpodobné, že stejně nečinně v uvedených situacích (soudních sporu o výchovu nezletilých dětí a styky s nimi se stejnými nebo podobnými pruvodními patologickými jevy jsou ročně desetitisíce; také veřejnému ochránci práv jsou jistě dostupné zveřejněné statistické údaje) jednají a jsou nečinné i místní orgány tzv. sociálně-právní ochrany dětí další.
Jen s velice mírnou nadsázkou se dá říci, že v konkrétních soudních věcech se tzv. kolizní opatrovnice zmohou pouze na stereotypní navrhování "znalečáku" (jejich vlastní hantýrka), tedy provedení psychiatrického a psychologického, popř. ještě sexuologického (pokud je otec pruhledně křivě osočován i z pedofilie) posudku na nezletilé dítě a jeho rodiče, a to i v situacích, na jejichž vyřešení stačí trocha soudnosti a zdravého rozumu. Přes Vámi sdělovanou dosud nedostatečnou stabilizaci Vašeho úřadu v počtu a zapracovanosti odborných pracovníku, doporučuji vyslat některého z nich na jedno jediné dopoledne k nejbližšímu okresnímu soudu k získání vlastních poznatku o těchto aktivitách osobní účastí při veřejně přístupných ústních jednáních ve věcech tzv. péče soudu o nezletilé. Kromě naprosto zbytečného mrhání penězi účastníku řízení (pruměrná cena jednoho posudku je dnes řádově 5 až 7 tisíc korun), resp. často jen jednoho z nich - otce domáhajícího se práva (navrhující "opatrovník" je přeci vrchnost, platit tedy nic nemusí, a matka, i když páchá sebehorší hanebnosti, nemuže být o peníze připravována, odnesly by to chudáci děti), dochází tak v tomto směru zcela jistě k plošnému systémovému týrání dětí podrobováním je zbytečným lékařským vyšetřením, jak definuje Rada Evropy (mnohdy i vícekrát opakovanému: řízení o úpravu výchovy, navazující řízení o úpravu styku, navazující řízení o výkon rozhodnutí mařeného upraveného styku, navazující řízení o změnu výchovy, navazující řízení o novou úpravu styku, a tak pořád dokola až do zletilosti dítěte, nebo spíše do odrovnání jeho otce; zvrácenost zbyrokratizovaných mocenských struktur se projevuje dost podobně bez ohledu na panující režimy). Viz příloha č. 4.

2)
Jen během několika týdnu po Vašem dopise ze dne 18. 6. 2001 bylo možné shromáždit svědectví více otcu nezletilých dětí, kterým příslušné orgány tzv. sociálně-právní ochrany dětí otevřeně ústně či písemně odmítly poskytnout pomoc - viz přílohy č. 5 až 8. Přitom tito plnoprávní občané a rodiče svých nezletilých dětí chtěli pouze to, aby příslušné terénní sociální pracovnice provedly sociální šetření na místě a v době soudem upraveného nebo mimosoudně dohodnutého styku či alespoň setkání (opět viz čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte) dítěte s otcem, resp. jeho předávání otci, a využily svého postavení "opatrovníka" a "ochránce" dítěte k pusobení na matky dětí, aby byly zabezpečeny jejich potřeby a práva, a nebo aby se alespoň "kvalifikovaně" přesvědčily, zda se otcu jejich děti skutečně tak bojí, jak tvrdí matky, a je proto skutečně nezbytné z těchto dětí vyrábět pacienty ruzných, mnohdy velice pochybných "odborníku" a "odborných zařízení" z oboru psychiatrie a psychologie. K oprávnění rodiče a k povinnosti orgánu viz ust. §§ 9, 10, 11 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Je třeba dalších dukazu o českým právním státem rozšířené zvuli a aroganci /a/sociálních úřednic v uvedených modelových situacích?!
Podle příkladu prací na úseku sociální péče v Příloze č. 1 k nařízení vlády č. 78/94 Sb., patří do sociální práce v jednotlivých platových třídách také sociální depistáž - šetření v terénu (pokud došlo ke změně předpisu, předpokládám, že na podstatě se nezměnilo nic); příslušné předpisy další upravují, že pokud sociální úřednice vykonává svou pracovní činnost v terénu mimo běžnou pracovní dobu, je jí za to poskytnuto bui náhradní volno a nebo příplatek za práci přesčas.
Že sociální úřednice dokáží do terénu skutečně vyrazit, vyplývá i z oslavné reportáže o Dni se sociální pracovnicí (Magazín Práva, 21. 6. 2001, kopie v příloze č. 9); budiž zde popsaným chlapum odpuštěno, že v této reportáži a na popsaném úřadě jen zuří, hulákají na dobrotivé úřednice, nechtějí platit výživné a podvádějí s přivlečenými cizími dětmi.

3)
Ze zápisu sepsaného v kanceláři přednosty Okresního úřadu v Hradci Králové dne 6. 6. 2001 (bod 4) a z odpovědi vedoucí referátu sociálních věcí a zdravotnictví tohoto okresního úřadu ze dne 26. 6. 2001 (viz přílohy č. 10 a 11) je zřejmé, že jménem uvedeného státního orgánu podepsaná úřednice Mgr. Jarmila čejková spolu s vyřizující úřednicí Mgr. G
ürtlerovou odmítly splnit oznamovací povinnost vyplývající z ust. § 8 trestního řádu, podle něhož státní orgány jsou povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánum skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Tedy oznamovat již podezření, nikoliv rozhodovat, zda trestný čin byl spáchán, nebo nebyl, popřípadě čekat, jak dopadne jiné vyšetřování. Nejde také o oprávnění, ale zákonem stanovenou povinnost. Přitom udání o primitivně vylhaném údajném týrání jeho dítěte Ing. Cicvárkem bylo sociální úřednicí - nikoliv matkou, jde o další lež - podáno velice ochotně a bez otálení. Mimochodem, i v tomto případě již příslušná neochotná a arogantní úřednice otce seznámila se záměrem prosazovat další psychologické či psychiatrické zkoumání jeho dítěte, ačkoliv je hodnověrně svědecky i fotodokumentací zdokladováno, že pokud synovi matka styk s otcem umožnila, byl s ním spokojený a nikoliv týraný, a také soud v této věci matce opakovaně ukládá pokuty za zmařené styky.

4)
Neochota a neschopnost orgánu tzv. sociálně-právní ochrany dětí využívat dostupné právní prostředky ke skutečné ochraně dětí v rozvodových a porozvodových sporech o výchovu a styk s nimi, je také na základě vlastního výzkumu popsána v diplomové práci Mgr. Petry černé Rozvod, otcové a děti. Cituji jen závěrečná slova: "řada dětí má špatné otce, kteří se o ně nezajímají a někdy jim i přímo škodí, nebo žádné otce nemají. Současný postoj společnosti a praxe v porozvodové péči připravuje mnoho dalších dětí o otce milující a kvalitní."
Plný text přikládám na PC disketě (formát .doc, nebo .html), je také možné ji nalézt na naší stránce www.iustin.cz, rubrika Literatura, popřípadě ji lze získat v knižní podobě; vydalo ji nakladatelství Eurolex Bohemia - na její představení dne 30. 8. 2001 přikládám pozvánku - a jistě i v Kanceláři veřejného ochránce práv by mohla nalézt své uplatnění.
Kromě jiného autorka této diplomové práce zjistila, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, které by výkon sociálně-právní ochrany dětí mělo řídit, pro uvedené situace - jde o nejrozsáhlejší agendu - nemá vypracovaný žádný metodický pokyn, takže jeho návrh dokonce zpracovala sama.


Těmito skutečnostmi tedy veřejnému ochránci práv dokládáme, že výkon sociálně-právní ochrany nezletilých dětí zejména v souvislosti s výkonem kolizního opatrovnictví a dalších pravomocí a povinností příslušnými orgány při rozvodových a porozvodových sporech o výchovu nezletilých dětí a jejich řízení Ministerstvem práce a sociálních věcí je v rozporu s právem a neodpovídá principum demokratického právního státu a dobré správy a výrazným zpusobem spoluvytváří sociálně patologické jevy ve společnosti.

Ve veřejném zájmu proto veřejného ochránce práv žádáme, aby po provedeném šetření navrhl ministerstvu práce a sociálních věcí ve smyslu ust. § 19 písm. b) zákona č. 349/1999 Sb., provedení úkonu k odstranění jeho nečinnosti při metodickém řízení orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s výkonem kolizního opatrovnictví a dalších pravomocí a povinností těchto orgánu při rozvodových a porozvodových sporech o výchovu nezletilých dětí.

V této souvislosti doporučujeme, aby veřejný ochránce práv Ministerstvu práce a sociálních věcí konkrétně navrhl:

1)
Zpracovat seznam modelových situací bránění jednomu z rodiču ve styku s dítětem a seznam příslušných právních prostředku, které při nich orgány sociálně-právní ochrany mají oprávnění a povinnost použít, včetně doporučených postupu při používaní těchto právních prostředku.

2)
Zpracovat srozumitelná orientační, avšak konkrétní kritéria pro stanovení potřebnosti navrhovat orgány sociálně-právní ochrany dětí jako kolizními opatrovníky v soudních řízeních ve věcech péče o nezletilé vypracování znaleckých posudku z oboru psychologie a psychiatrie, aby se omezila nadměrná psychiatrizace těchto věcí a účastníku soudních řízení a předcházelo se tak systémovému týrání nezletilých dětí ve smyslu definice Rady Evropy.

3)
Zajistit, že příslušné místní orgány sociálně-právní ochrany dětí přestanou odmítat provádět sociální šetření v době a v místě určených soudem pro předávání nezletilých dětí matkami ke styku s otcem, pokud je o to otcové nezletilých dětí požádají, resp. že tak tyto orgány budou postupovat z vlastní iniciativy, pokud jim bude rodiči sdělováno, že ve styku dítěte s otcem je bráněno.

4)
Prověřit, zda úředníci a úřednice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a výslovně pak úřednice Okresního úřadu v Hradci Králové, chápou a jsou ochotni plnit oznamovací povinnost státních orgánu podle ust. § 8 trestního řádu v situacích, kdy jsou seznámeni s duvodným podezřením z páchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona matkami nezletilých dětí.

Pokud veřejný ochránce práv zjistí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí není ústředním orgánem státní správy příslušným k řízení a kontrole orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádáme ve veřejném zájmu, aby ve smyslu ust. § 22 zákona č. 349/1999 Sb., doporučil vládě vydání příslušného právního předpisu, kterým by byl redukován v takovém případě zbytečný úřední aparát uvedeného ministerstva.

Věřím, vážená paní Šabatová, že Vaše rozpaky nad tím, co po Vás chceme, jsou již rozptýleny, a že případu diskriminace a porušování lidských práv nezl. Petra Tajčmana a jeho otce pana Petra Tajčmana i nedostatkum výkonu sociálně-právní ochrany dětí v obecné poloze bude veřejný ochránce práv věnovat minimálně stejnou pozornost, kterou věnoval nehodné úřednici Okresního úřadu Kroměříž Boženě čajkové v kauze opouštěných a unášených dětí Mesárošových (Právo, 23. 7. 2001), či velkému případu manželu Škárkových z Trstěnic na Znojemsku a jejich dětí (Právo, 26. 7. 2001).
Nemusím také jistě zdurazňovat připravenost našeho sdružení poskytnout veřejnému ochránci práv jakoukoliv další informaci nebo spolupráci.

Se srdečným pozdravem



Luboš Patera
zmocněnec sdružení

11 x příloha + plná moc + PC disketa



P. S.
Pokud se veřejný ochránce práv cítí být orgánem státní moci, která slouží všem občanum, nikoliv jen součástí vrchnostenských struktur, které se ve svých poklescích vzájemně kryjí, jistě zváží, zda se nedozvěděl skutečnosti, nasvědčující tomu, že příslušní činitelé Okresního úřadu v Hradci Králové mohli spáchat trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) trestního zákona a nebo maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 trestního zákona skutkem, že nesplnili oznamovací povinnost státních orgánu podle § 8 trestního řádu, k jejímuž splnění byli vyzváni dne 6. 6. 2001 prostřednictvím zápisu sepsaného v kanceláři přednosty tohoto okresního úřadu.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.