Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Zpráva o diskriminaci a porušování lidských práv č.4

Ve věci P. T. a nezl. P. T.

Spravedlnost dětem

-

sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů

Bítovská 9/1227, 140 00 Praha 4,

www.iustin.cz,      E-mail: info@iustin.cz, ftfcentrum@centrum.cz

tel.: 0603 - 72 99 61

_____________________________________

ZPRÁVA

o diskriminaci a porušování lidských práv

č. 4

27. 4. 2001

PETICE

I.     adresáti:   - Rada vlády České republiky pro lidská práva,

                          - ministr vnitra,

                          - policejní prezident,

                          - ministr zdravotnictví,

                          - ministr práce a sociálních věcí,

                          - ministr spravedlnosti,

                          - veřejný ochránce práv.

II.   na vědomí:     - sekce Rady vlády ČR pro lidská práva proti mučení,

                               - sekce Rady vlády ČR pro lidská práva pro práva dítěte,

                               - předseda Obvodního soudu pro Prahu 3,

                               - předseda Ústavního soudu,

                               - předsedkyně Nejvyššího soudu,

                               - Český helsinský výbor,

                               - monitorovací výbor Parlamentního shromáždění Rady

                                 Evropy,

                               - velvyslanectví Belgického království,

                               - velvyslanectví Spojených států amerických,

                               - sdělovací prostředky.

III.  oběti diskriminace:      nezletilý P. T., nar. ....1995, pobyt neznámý;

                                             jeho otec, P. T., bytem Praha 3,

                                            .........

IV.  porušovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod, popř. mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách:

Listina základních práv a svobod:

       čl. 32 odst. 1 a 4 - Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.

       čl. 36 a 38 - Každý má právo na soudní a jinou právní ochranu.

Úmluva o právech dítěte:

       čl. 7 - Každé dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči.

       čl. 8 - Každé dítě má právo na zachování rodinných svazků.

       čl. 9 odst. 3 - Dítě, oddělené od jednoho nebo obou rodičů, má právo na pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech:

       čl. 2 odst. 1 - Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje respektovat práva uznaná v Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci, bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví ...

       čl. 2 odst. 3 - Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje

                               a) zajistit, aby se kterékoli osobě, jejíž práva nebo svobody Paktem uznané byly porušeny, dostalo účinné ochrany bez ohledu na to, zda se porušení jejího práva nebo svobody dopustily osoby jednající v úřední funkci;

                               c) zajistit, aby příslušné orgány tuto ochranu prosazovaly, jakmile je poskytnuta.

       čl. 3 - Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit stejná práva mužů a žen na požívání všech občanských a politických práv stanovených v Paktu.

       čl. 7 - Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.

       čl. 17 - Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života a rodiny. Každý má právo na ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

       čl. 24 - Každé dítě má bez jakékoli diskriminace právo na takovou ochranu, která mu přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu.

       čl. 26 - Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech:

       čl. 12 - Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví a k plnému uskutečnění tohoto práva učiní m.j. opatření ke zdravému vývoji dítěte.

evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod:

       čl. 6 - Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

       čl. 8 - Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života.

       dodatkový Protokol č. 7, čl. 5 - Při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinnosti občansko právní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem.

V. popis případu a dosavadního postupu ve prospěch obětí diskriminace a jeho úspěšnost:

V řízení o úpravu poměrů nezl. P. T., nar. .....1995, pro dobu před rozvodem a po rozvodu rodičů, vedeném Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp.zn. 10 Nc 33/96, bylo usnesením ze dne 27.2.1997 vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý P. svěřen soudem do výchovy matky A.T., otci P. T. uložil soud povinnost přispívat na jeho výživu částkou 3000,- Kč měsíčně a upravil jeho styk se synem tak, že byl oprávněn stýkat se s ním vždy v každém sudém týdnu v roce v sobotu od 9.00 hodin do 18.00 hodin s tím, že syna převezme v trvalém bydlišti matky a tamtéž jej matce také předá. V době vydání předběžného opatření byla k trvalému pobytu matka nezl. P. stále hlášena na adrese Praha 3, .....

Úpravu styku nezletilého P. s otcem soud zdůvodnil (v souladu se zdravým rozumem) tím, že „matka od 6.11.1996 neumožňuje otci styk s dítětem, dítě se otci odcizuje a soud dospěl k závěru, že v daném případě je třeba naléhavě zatímně upravit poměry účastníků, neboť realizace styku dítěte s druhým rodičem je pro normální vývoj dítěte velmi důležitá“. Soud učinil i ten závěr, že matka si musí uvědomit, že i když nezletilý byl předběžným opatřením svěřen do její výchovy, má odpovědnost za jeho výchovu i otec, a že je její povinností mu ve styku nebránit, ale naopak mu jej umožňovat“. Předběžné opatření bylo pravomocně potvrzeno odvolacím soudem.

Rozhodnutí o úpravě styku nezletilého P. s otcem paní T. od samého počátku otevřeně ignorovala. V místě svého trvalého bydliště v Praze, které soud určil pro předávání Péti se nezdržovala a ani v soudem stanovenou dobu zde syna otci nepředávala. V listopadu 1997 se formálně přestěhovala na adresu své matky v L., kde se však fakticky nikdy se synem nezdržovala a nezdržuje. Ani v tomto „trvalém bydlišti matky“ tedy nikdy nedošlo (a ani dojít nemohlo) k předávání nezletilého otci na dobu určenou soudem nebo alespoň k jejich setkání.

__________

„Hodnověrně bylo zjištěno, že paní T. A. se v bytě již dlouhodobě nezdržuje ... dotyčná a její syn již delší čas nebyli viděni ani sousedy, kterým též není znám jejich skutečný pobyt.“

sdělení Fondu ohrožených dětí v České Lípě ze dne 18.11.1998

„... dne 16.11. t.r. se s naším oddělením telefonicky spojila matka nezl. P., paní T.. Sdělila, že se se synem vrátila z dovolené, a že se na adrese trvalého bydliště nezdržují. Dále uvedla, že nám adresu jejich nynějšího pobytu nesdělí, pouze může uvést, že jsou na území ČR.“

sdělení Magistrátu města Liberce zn. Om 150/98 ze dne 25.11.1998

„Opakovaným šetřením v bydlišti matky jsme zjistili, že se zde matka se synem P. nezdržuje a její pobyt není znám.“

zpráva Magistrátu města Liberce zn. Om 150/98 ze dne 14.6.1999 Okresnímu soudu v Liberci

„Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozhodl ve věci péče o nezl. P. T., ... , syna A. T., hlášené trvale bytem v L....., t.č. neznámého pobytu, ...“

záhlaví usnesení jmenovaného soudu č.j. 35 Co 33/99-102 ze dne 18.8.1999

„... na zvonění nikdo nereagoval, šetřením u sousedů bylo zjištěno, že výše jmenovanou nikdo neviděl, dle vyjádření sousedky někdy naposledy před 2 lety.“

potvrzení z Policie ČR, Obvodní oddělení Liberec, ze dne 2.10.1999

atd., atd.

__________

Jako řádný, práva dbalý občan, obrátil se proto pan P. T. zákonem stanoveným způsobem na Obvodní soud pro Prahu 3 a příslušnými návrhy se domáhal ochrany svých práv a práv svého dítěte, předpokládaje přitom, že i tento orgán moci soudní je ústavou českého právního státu povolán především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem tuto ochranu jejich právům poskytl (Ústava ČR, čl. 90).

Ještě dne 26.5.1997 byla matka soudem vyslechnuta a ústně - dodatečně v červenci 1997 také písemně - poučena o nutnosti plnit soudní rozhodnutí o úpravě styku nezl. P. s otcem. Tímto úkonem však Obvodní soud pro Prahu 3 prostřednictvím samosoudce JUDr. Ivo Erberta příděl svého práva vyčerpal. Dále páchá již jen bezpráví.

Ústní i písemná výzva paní T. se samozřejmě minula účinkem; další zákonné prostředky soud již nepoužil, ačkoliv se jich P. otec opakovaně řádným způsobem domáhal. Podle judikátu R 12/73 navíc v provádění výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí pokračuje soud bez návrhu či podnětu účastníků řízení“, takže bylo povinností soudu ukládat zatvrzelé matce postupně pokuty, popřípadě zařídit i odnětí dítěte na dobu upraveného styku, jak pro soud závazně upravuje ust. § 273 občanského soudního řádu.

Nedosti na tom. Dne 29.7.1999 Obvodní soud pro Prahu 3 (tentokrát prostřednictvím soudkyně JUDr. Lenky Hájkové, která si do věci nezl. P. T. podivným způsobem odskočila ze svého trestního senátu (?!); („nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ - Listina základních práv a svobod, čl. 38) usnesením změnil předchozí předběžné opatření o úpravě styku tak, že „styk nezletilého s otcem“ zakázal. Nebyl tedy zakázan ani tak styk otce s dítětem, ale přímo čtyřletému dítěti byl výrokem soudu vysloven zákaz stýkat se s vlastním tátou!

Odůvodnění rozhodnutí, které prostřednictvím soudkyně JUDr. Jaroslavy Adamíčkové a jejího senátu potvrdil také Městský soud v Praze, je stejně pozoruhodné (pokleslost české justice údajně vzala za své při změně režimu), jako samotný výrok: „Otec viděl naposledy nezletilého v lednu 1998, když již předtím nebyly, vyjma podzimu 1996, podzimu 1997, jejich kontakty nijak intenzivní. Soud vzal v úvahu, že nezletilému jsou čtyři roky a jeden a půl roku žije výhradně s matkou. Zohlednil současné postoje obou rodičů, kdy matka stykům otce s nezletilým nepřeje a otec se snaží najít možnosti, jak pobyt matky zjistit, přičemž používá i inzerátů v denním tisku.“ (?!)

Paní T. tedy svým protiprávním jednáním dosáhla u nezávislého soudu právního státu kýženého cíle:

Allegans suam turpitudinem non est audiendus.

Ex malitia nemo commodum habere debet.

Qui parcit nocentibus, innocentes punit.



Nemá být slyšen ten, kdo se dovolává vlastní hanebnosti.

Ze zlomyslnosti nikdo nemá mít prospěch.

Kdo šetří viníky, trestá nevinné.

Kromě hledání svého dítěte prostřednictvím inzerátů v denním tisku, stala se panu T. přitěžující také ta okolnost, že když pobyt syna koncem roku 1997 bez jakékoliv pomoci státních orgánů konečně vypátral, tak se s ním po jedné návštěvě vrátil domů do Prahy, tedy tam, kde mělo docházet podle soudu k jeho předávání, a - v tomto případě okamžitým - zásahem soudu mu byl syn odňat. Obdobně mu soud vytýkal, že také rok před tím (jde o ony „podzimy let 1996 a 1997“, kdy s roční přestávkou alespoň k nějakým setkáním otce a syna došlo) „své dítě odebral z péče babičky a měl ho na celý měsíc u sebe“ (jaká to hrůza!); faktický výkon rodičovských práv a povinností otcem proti vůli tchýně a manželky v době, kdy nebyl (dosud ještě) z výchovy svého dítěte soudem odstraněn, je zřejmě v očích nezávislých soudkyň zločinem; otcovská výchova a péče je zřejmě v soudních strukturách něco již primárně podezřelého a patologického; to, co bylo ještě při vydání rozhodnutí o úpravě styku „pro normální vývoj dítěte důležité“, se stalo po dvou letech matčina pohrdání právy nejbližších osob i zákony a vlastním soudem již nežádoucí!

Cynicky se soudy panu T. ještě vysmály: „Námitky otce v jeho odvolání neobstojí. Je možno souhlasit s tím, že zákaz styku rodiče s dítětem je mimořádným a pronikavým zásahem do rodičovských práv. V souzené věci však byl vysloven předběžným opatřením, které je opatřením dočasným a jež neprejudikuje konečné rozhodnutí(?). Za současné situace je nutné, aby se k celé situaci vyjádřili znalci, odborníci z oboru psychiatrie a psychologie. Ti by se také měli vyslovit k otázce, jakým způsobem bude vhodné styk otce s nezletilým opět navázat. (Osobního dozorového psychiatra a psychologa každému rozváděnému tátovi a všem jeho dětem; přirozené rodinné vztahy mezi nimi nejprve zcela zlikvidovat a pak přes psychiatry „obnovovat“ - toť zřejmě ideál nezávislé české justice.) Nezletilý má nepochybně právo na výchovu obou rodičů.(?!) Za popsané situace však je v zájmu nezletilého, aby setrval u matky, která jej vychovává od narození a je hodnocena jako výborná vychovatelka(?), aniž by po přechodnou dobu, než budou k dispozici potřebné znalecké posudky i další potřebná šetření byly realizovány styky s otcem.“ ! ! !

Ústavní stížnost v této věci panem T. podanou odmítl usnesením sp.zn. I. ÚS 338/2000 ze dne 28.6.2000 Ústavní soud projednat v řádném řízení; týž Ústavní soud, který ve věci sp.zn. III. ÚS 125/98 vyslovil i tento právní názor: „Pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, není ani při plném respektu k právům nezletilých zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen, jak o to v posuzované věci matka nezletilých usilovala.“

Nevinnému dítěti byl tedy ze života odstraněn otec (soudní protokol: „Matka jako účastnice řízení uvedla, že ona sama se nezletilého na otce neptá, o otci s nezletilým nehovoří, nezletilý Petr si na otce spontánně nevzpomene, tím že je od malička jenom s matkou, tak mu to připadá normální(!), sama od sebe otce o dítěti neinformovala.“ atd., atd.), patologicky jednající matka je vydávána za „výbornou vychovatelku“, ačkoliv žádný orgán tzv. sociálně právní ochrany dětí během dlouhých let nedokázal zjistit, kde se dítě skutečně nachází, natož aby se věrohodně o bytových a jiných poměrech při péči o něho přesvědčil!

Tátovi je tak znemožňován jakýkoliv kontakt s vlastním dítětem pod záminkou, že v minulosti jej krátce „měl u sebe“ a mohl by tento „zločin“ spáchat znovu („Soud nemůže přihlížet ke skutkovým okolnostem, k nimž došlo v minulosti a které v době vyhlášení rozhodnutí již nejsou nebo které mají nastat až po vyhlášení rozsudku.“ - výklad ust. § 154 o.s.ř., který obsahuje každé komentované vydání tohoto zákona a zcela jistě i každá učebnice procesního práva!). „Nerealizací styku“ jsou mu soudem poskytnuty vskutku rovné příležitosti k prokazování svých normálních lidských a rodičovských kvalit a výchovných předpokladů před „odborníky z oboru psychiatrie a psychologie“, kteří dosud soudem samozřejmě ustanoveni ani nebyli; za použití presumpce viny jsou přirozené rodinné vztahy a přirozené lidské chování  psychiatrizovány, ne-li kriminalizovány (pokud by se Péťa se svým tátou náhodou setkal a na ulici by mu skočil do náruče, porušil by tím samozřejmě soudní rozhodnutí, takže před uvězněním pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí by ho nakonec ochránil snad jenom jeho dětský věk(!).

Z vůle několika konkrétních soudců a soudkyň jménem českého právního státu se tedy „přechodná doba“ úspěšně stává trvalým bezprávím a systematickou likvidací rodinných vztahů a osobností dvou plnoprávných občanů, to vše pod záminkou „zájmu dítěte“!

V této souvislosti je jistě jen náhoda, že právní zástupce matky nezletilého P., JUDr. P. O., advokát v Praze, s kterou udržuje intimní poměr, působil minimálně do roku 1989 jako soudce u Městského soudu v Praze, takže věc nezl. P. rozhodují jeho nedávní kolegové a kolegyně. Sama manželka advokáta O. do soudního protokolu potvrdila, že během projednávání věci nezl. P. ji soudce JUDr. Erbert kontaktoval.

Nezávislost české justice však takovými malichernostmi ohrožena přece být nemůže, natož aby soudci byli pro tyto do očí bijící skutečnosti vzbuzující pochybnosti o jejich nepodjatosti vyloučeni; pan T. jako navrátivší se politický emigrant je pro před a polistopadové soudce také zcela jistě jenom tím občanem, jemuž jako orgány státní moci radostně slouží a povolány Ústavou poskytují ochranu jeho právům!



VI.  petice:

Protože podle Ústavy je Česká republika právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana a státní moc slouží všem občanům, žádáme v tomto Ústavou deklarovaném veřejném zájmu

1. Radu vlády ČR pro lidská práva, aby věc diskriminace nezl. P. T. a jeho otce pana P. T. projednala jako modelový případ zvůle státní moci destruující přirozené rodinné vztahy v rozvodových situacích a sociálně patologického jevu, a aby v této věci podala stížnost na český stát Výboru pro lidská práva OSN pro porušování práv nezl. P. T. a jeho otce a závazků českého státu vyplývajících z Mezinárodních paktů o občanských a politických a hospodářských, sociálních a kulturních právech;

2. ministra vnitra a policejního prezidenta, aby neprodleně zajistili celostátní pátrání po nezl. P. T. a místo jeho faktického pobytu sdělili panu P. T., ministru zdravotnictví a ministru práce a sociálních věcí;

3. ministra zdravotnictví, aby prověřil zdravotní vhodnost místa faktického pobytu nezl. P. T. zejména z hlediska jeho časté nemocnosti, zjistil, zda byly - a pokud ano, tak kdy a kde - řádně vykonány všechny povinné zdravotní úkony, zejména povinná očkování, a o svých zjištěních informoval pana P. T.;

4. ministra práce a sociálních věcí, aby zajistil řádné sociální šetření v místě faktického pobytu nezl. P. T. a o jeho bytových a sociálních poměrech informoval pana P.T.;

5. ministra spravedlnosti, aby

       a) prověřil osobní vazby, vztahy a kontakty v době projednávání uvedené věci soudců Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Ivo Erberta a JUDr. Lenky Hájkové a soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslavy Adamíčkové a dalších členů či členek jejího senátu s advokátem JUDr. Pavlem Ondrou;

       b) provedl prověrku soudního spisu a úrovně soudního jednání ve věci nezl. P. T. z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky a plynulosti řízení;

6. veřejného ochránce práv, aby prověřil schopnost Městské části Praha 3 a Okresního úřadu Liberec vykonávat řádně sociálně-právní ochranu nezletilých dětí, a metodiku řízení orgánů sociálně-právní ochrany dětí Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to zejména v souvislosti s výkonem kolizního opatrovnictví a dalších pravomocí a povinností těchto orgánů při rozvodových a porozvodových sporech o výchovu nezletilých dětí.

O písemnou odpověď s uvedením stanoviska k obsahu naší petice a způsobu jejího vyřízení, žádáme v zákonné lhůtě ve smyslu ust. § 5 odst. 3 zákona č. 85/90 Sb., o právu petičním.

zpracoval:                    Luboš Patera

                  zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem

Potvrzuji pravdivost výše uvedených údajů a dávám souhlas se zveřejněním této zprávy.

                                      P. T.


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.